„Co takhle založit vzdělávání na tom, jak být šťastný a zdravý?“ (Logan LaPlante, 13 let)
„What if we based our education on the study and practice of being happy and healthy?“ (http://www.svobodauceni.cz/videa?p=2)
Jak by asi vypadala škola, která by v člověku podpořila schopnost být šťastný a zdravý?
Jsme přesvědčeni, že taková škola by měla stát na těchto principech:
1. Škola je místem vzájemného respektu a svobody.
2. Škola je bezpečným prostorem.
3. Chceme zachovat vnitřní motivaci a radost z učení, proto se děti podílí na rozhodování o tom, co, kdy, s kým, jakým způsobem a tempem se učí.
4. Učíme se životem, skutečnými situacemi na skutečných věcech.
5. Hodnocení není cílem, ale podpůrným prostředkem. Neznámkujeme, poskytujeme vyžádanou zpětnou vazbu.
6. Škola je místem pro všestranný rozvoj člověka a pro spolupráci.
7. Učitelé – průvodci aktivně vytvářejí podnětné prostředí.
8. Jsme otevření různým zdrojům vzdělávání, které sebou přináší současný svět.
9. Děti jsou ve škole ve věkově rozmanité skupině.
10. Příroda a kontakt s ní jsou významnou součástí života školy.
11. Rodiny dětí jsou nedílnou součástí školy.
12. Jsme součástí celku lidské společnosti i veškerého života.
Co tím přesně myslíme, je podrobně rozvedeno dále.
Soubor .pdf ke stažení.
1. Škola je místem vzájemného respektu a svobody
Počítáme s tím, že děti jsou naprosto jedinečné ve svých schopnostech, nadáních, snech, tužbách. Tuto jedinečnost respektujeme a podporujeme rozvoj individuálních talentů. Děti se navzájem liší i tím, kolik svobody a odpovědnosti unesou – některé děti potřebují více stimulů a nabídek, jiné více prostoru k vlastnímu zkoumání.
2. Škola je bezpečným prostorem
Učíme se rozlišování vlastního a cizího prostoru (obrazně i doslova), nastavování osobních hranic a respektování hranic toho druhého. Učíme se pojmenovávat to, co se v nás odehrává, i to, jak s pocity a emocemi zacházet. Pravidelně je vytvářen bezpečný prostor pro sdílení toho, co prožíváme, co si přejeme, co nás zrovna zajímá či trápí. S emocemi pracujeme i průběžně v situacích, kdy přirozeně vyplouvají na povrch.
Snažíme se komunikovat otevřeně a nenásilně.
3. Chceme zachovat vnitřní motivaci a radost z učení, proto se děti podílí na rozhodování o tom, co, kdy, s kým, jakým způsobem a tempem se učí.
Děti se neučí proto, aby z nich „něco bylo“. Učí se, protože svět kolem nich je neodolatelně zajímá. Učí se, protože ani nemohou jinak. Kladou otázky, a nalézání odpovědí je pro ně velkým zdrojem radosti. Aby tato vnitřní motivace a radost byly zachovány, mají děti vliv na obsah, tempo, způsob a hloubku svého učení. Když budeme děti stavět před úkoly, které je nebaví a nevidí v nich smysl (např. nutit je do vlastivědy ve chvíli, kdy je ze všeho nejvíc zajímá kosmonautika), vypěstujeme v nich pocit, že učení je nutné zlo a je žádoucí ho nějak „ošvindlovat“. Kromě toho každý potřebuje ke zvládnutí určité dovednosti jiné množství času a jiné podmínky. Učení je přirozené a efektivní, jsou-li děti přesvědčeny, že danou dovednost potřebují, nebo je určitá oblast prostě zajímá.
4. Učíme se životem, skutečnými situacemi na skutečných věcech.
Matematika, jazyk, písmena, čísla jsou všude kolem nás. I když se nezříkáme didaktických pomůcek, chceme dát velký prostor učení, které vyplývá z reálných situací. Děti se mnohé ze základních dovedností mohou naučit jaksi mimochodem, pokud jsou dostatečně vystavovány reálným výzvám a zároveň jim jsme nablízku s nabídkou pomoci, aby se v problému neztratily (např. Chcete jet do divadla? – tak vyberte společně představení, zjistěte kolik bude stát vlak…).
Chceme dětem dopřát dostatek času k nejrůznějším pokusům i omylům. Ve škole, stejně jako v životě, jsou omyly přirozenou součástí lidského hledání a nenahraditelným zdrojem informací.
5. Hodnocení není cílem, ale podpůrným prostředkem. Neznámkujeme, poskytujeme vyžádanou zpětnou vazbu.
Respekt k jedinečnosti pro nás znamená mimo jiné absenci univerzálního hodnocení. Velmi si ceníme samotného procesu učení či tvoření. Smyslem hodnocení má být napomoci dítěti v růstu, pokroku v dané oblasti. Tuto pomoc chceme postavit na využívání vyžádané zpětné vazby (dítě přirozeně zajímá, co si o jeho práci myslí ostatní), popisného slovního hodnocení (např. formou dopisu dítěti shrnující co se událo v daném období, kam se dítě posunulo, doporučení, na co by se mělo zaměřit apod.), pravidelné společné i individuální reflexe.
Všechny uvedené způsoby předpokládají přirozeně empatickou respektující a nenásilnou komunikaci. Nechceme využívat žádnou formu umělého zkoušení (v malém kolektivu pedagog ví i bez zkoušení, co komu jak zrovna jde či nejde), případně pouze individuálně na výslovné přání dítěte či rodičů.
6. Škola je místem pro všestranný rozvoj člověka a pro spolupráci.
To, co se učíme, je prostředkem k tomu, jak být v životě zdravý a šťastný, nikoli cílem. Proto to, jak se člověk cítí, jak se mu daří být s ostatními, jak se o sebe umí postarat, je přinejmenším stejně důležité jako jeho znalosti. V naší škole chceme rozvíjet všechny stránky člověka – paměť, logiku, kritické myšlení, umělecké vyjádření, schopnost empatie, práce s tělem… Jde nám o duševní, sociální i tělesný rozvoj.
Ve škole nesoutěžíme v několika rozumových disciplínách, ale v různých oblastech podporujeme spolupráci s jinak založenými, jinak nadanými lidmi.
7. Učitelé – průvodci aktivně vytvářejí podnětné prostředí.
Učitele v naší škole nazýváme průvodci, protože jejich role je především provázet děti procesem učení – podporovat vzniklé zájmy, otevírat dětem různé pohledy na svět a vzájemné souvislosti. Průvodci připravují pro děti nabídku činností tak, aby pro ně tyto činnosti byly optimální výzvou (ani příliš těžké, ani triviální). Spoluvytváří dlouhodobou koncepci vzdělávání, vymýšlí témata společných projektů s využitím pestré škály výukových metod, a zároveň umí dávat prostor tomu, co vychází z dětí samotných. Nepodávají hotová řešení, ale podporují děti ve vlastním hledání (např. na otázku „A umí krtek plavat?“ odpoví třeba – „Co myslíš, jak bychom to mohli zjistit?“).
8. Jsme otevření různým zdrojům vzdělávání, které sebou přináší současný svět.
Při tvorbě konkrétních aktivit se inspirujeme Montessori, Waldorfskou a Intuitivní pedagogikou, chceme využívat prvků kritického myšlení, badatelské výuky, kooperativního učení, projektového učení a při tom všem dát velký prostor dětem pro jejich vlastní nápady a projekty.
Moderní informační technologie pokládáme za užitečný nástroj poznávání světa, děti je mohou plně využívat pro své učení a pátrání po informacích.
Respektujeme současný Rámcový vzdělávací plán pro první stupeň ZŠ. Naše děti budou mít tytéž dovednosti a kompetence jako děti z jiných škol.
9. Děti jsou ve škole ve věkově rozmanité skupině.
Věkově smíšené třídy pokládáme za vhodné z mnoha důvodů. Především jde o přirozenější a rozmanitější skupiny – život trávíme s lidmi všeho možného věku, nejen s vrstevníky. Přítomnost starších dětí přirozeně motivuje ty mladší, učí se od nich mnohdy snáze než od dospělých. Starší děti zároveň rozvíjí své schopnosti vedení, vysvětlování a péče.
10. Příroda a kontakt s ní jsou významnou součástí života školy.
Jsme přesvědčeni, že pobyt v přírodním prostředí, je pro děti zdravý a inspirativní. Příroda svou nestrukturovaností (divokostí) podporuje dětskou fantazii, svobodné tvoření, bádání a zkoumání.
Zároveň pobyt v přírodě vede k citlivějšímu vnímání jejích zákonitostí, hlubšímu povědomí o důležitosti ohleduplného přístupu a chápání hodnoty přírody.
Přírodní prostředí a reálný svět jsou sami o sobě podnětné. Sebelépe vybavená učebna je nemůže plnohodnotně nahradit.
11. Rodiny dětí jsou nedílnou součástí školy.
Rodiče (rodiny) spoluvytváří pedagogicko-filozofickou koncepci, atmosféru i samotné dění ve škole. Mohou nabídnout ostatním nahlédnutí do své profese či zájmů nebo se jednoduše účastnit školního dne se svými dětmi. Podílí se na veškerém životě školy včetně slavností, exkurzí a výletů. Mnohé z programů školy budou otevřené i přítomnosti sourozenců, prarodičů nebo přátel.
12. Jsme součástí celku lidské společnosti i veškerého života.
Cítíme se být součástí místní i globální komunity, součástí celku lidské společnosti, součástí celku veškerého života. Vlastního štěstí a zdraví nechceme dosahovat na úkor ostatních na žádné z těchto úrovní. Chceme vést sebe i děti k solidárnímu přístupu ke všemu, co nás obklopuje:, k environmentální i sociální odpovědnosti. To by mělo prostupovat jak obsahem vzdělávání, tak běžnou praxí chodu školy.